Brněnská škola pro výcvik vodicích psů se věnuje zrakově postiženým lidem od doby, kdy cvičitel Milan Dvořák přesídlil z Prahy na brněnsko. „Začátky byly skromné a ani jsem nevěděl, jestli tím prvním připraveným vodicím pejskem tady na Moravě také všechno neskončí,“ říká Milan. „Přestěhoval jsem se bez jasné představy, co v životě budu dělat dál. Tehdy jsem tím vyřešil hlavně bydlení pro moji rozrůstající se rodinu. Po prvním pejskovi však přišla žádost o dalšího, pak ještě dalšího a v příštím roce to bude už deset let, kdy se společně s kolegy staráme o štěněcí dorost a přípravu vodicích psů. Důležitou součástí je i následná péče po předání psů do služby. Po zkušenostech ve výcvikovém středisku v Praze Jinonicích, kde jsem začínal a díky kterému jsem se mohl profesionálně formovat, jsem si uvědomoval, co bych chtěl ve svém výcvikovém programu zachovat a v čem se vydat vlastní cestou.“

Škola poskytuje službu lidem, kteří chtějí uplatňovat svoji samostatnost a nezávislost na okolí prostřednictvím služby vodicího psa a kteří se přes svůj zrakový handicap chtějí zařadit do běžného života společnosti. Potřebují k tomu však lidskou ohleduplnost a toleranci. „Rozhodnutí každého z klientů by měla předcházet rozumná úvaha a srozumění se s tím, že sice získají výborného pomocníka, avšak na druhou stranu budou mít také povinnost se mu věnovat a starat se o něj, neboť pes je na člověku ve svých životních potřebách zcela závislý.“ říká Milan a pokračuje:

„Od počátku historie jsme využívali tzv. pečovatelské rodiny, ve kterých vyrůstala štěňátka, než dospěla a mohla být pro své poslání – být vodicími psy – připravována. Od ostatních škol jsme se snad lišili tím, že v pečovatelských rodinách zůstávají i psi, kteří už jsou ve výcviku a na svou službu se již připravují. Fungujeme skutečně jako škola s pravidelnou docházkou – ráno pečovatelé psy přivedou, my s nimi dle jejich individuálních plánů přes den pracujeme a odpoledne po škole je „mamka“ nebo „taťka“ vyzvednou a jdou domů odpočívat do pelíšku, který patří jenom jim. Pečovatelé jim věnují nejen svou lásku, ale podporují je rovněž dalšími aktivitami, které psy dělají šťastnými a v návaznosti na to také vyrovnanými a v potřebné míře rovněž společenskými. Nutno říci, že se nám tento způsob velmi osvědčil a je také vysoce hodnocen i kolegy v zahraničí.

Nejdříve jsme připravovali do služby tehdejší obvyklá plemena – labradorský retriever, zlatý retriever, o něco později přišla první fenka flat coated retrievera, německý ovčák, později i ne tak často k vidění bílý švýcarský ovčák. Připravovaná plemena odpovídala požadavkům klientů až do doby, než přišla žádost o přípravu královského pudla. Dnes se tomu už směji, ale tehdy to pro mne trošku neobvyklé bylo. Sám jsem si po prvním rozhovoru směrem ke klientovi v duchu říkal: rozmluvit, rozmluvit, rozmluvit. Nedošlo však k tomu. Královské pudly od té doby cvičíme pravidelně a všichni se ve své službě výborně uplatňují. I kvůli tomu, že jejich srst nelíná a obvykle mohou žít i v rodině, ve které se vyskytují alergie. Štěňátka královských pudlů si pořizujeme každým rokem, neboť po osobních zkušenostech mohu s klidem o nich prohlásit: kudy chodím, tudy chválím,“ dodává Milan. „A jak šel čas objevili se ve škole i tzv. „doodles“ – kříženci královského pudla s labradorským či zlatým retrieverem. V současné době připravujeme do služby psí sourozence labradoodles, kde táta je královský pudl a máma zlatý retriever. Jsou to psi s klidnou a rozvážnou povahou.

v roce 2006 byl naší škole udělen certifikát členství ve světové organizaci škol vodicích psů – The International Guide Dog Federation – se sídlem ve Velké Británii, což je nejprestižnější organizace na světě sdružující zařízení zabývající se výcvikem vodicích psů. Kromě prestižní hodnoty, avšak také nutnosti pravidelného prokazování kvality práce zahraničními inspektory, má pro nás hlavně praktický význam v možnosti komunikace s členskými školami vodicích psů na celém světě. Tak se také stalo, že naše postroje pro psy putovaly až na vzdálený Nový Zéland a stejně tak někteří námi připravení vodicí psi odchází pracovat ke klientům do zahraničí.

Další odlišností od ostatních středisek, které klienti oceňují, je rodinné prostředí, které psy provází od chvíle, kdy jsou coby štěňátka svěřována pečovatelům k výchově až do doby, kdy odcházejí jako dospělí vodicí psi do služby. Škola je otevřena potřebám všech klientů, kteří přes svůj nelehký zrakový handicap nevzdávají pozitivní přístup ke všemu, co život přináší a mně i mým kolegům je velkou ctí, pokud můžeme ke zmírnění obtíží každého zrakově postiženého člověka prostřednictvím služby vodicího psa přispět.“

Milan Dvořák