Historie

Plemeno vzniklo na pobřeží Newfoundlandu ve Spojených státech, kde tito psi pomáhali rybářům při práci. Odtud se dostali do západní Anglie, kde při svých obchodních cestách rybáři občas prodali i své psy. V Anglii byli využíváni především jako psi lovečtí. Do roku 1814 byli tito psi známi pod jménem newfoundlandský pes.

Jméno labradorský retriever jim dal poprvé hrabě z Malmesbury roku 1887. Autoři publikací o plemenech psů se liší v přesném stanovení data, kdy bylo plemeno Labradorského retrievera uznáno Anglickým kynologickým klubem (English Kennel Club). Uvádí se, že to bylo v roce 1903 či o dvacet let později - 1923.

V roce 1916 byl založen Anglický klub labradorského retrievera, který stanovil plemenný standard a současně se snažil o udržení čistoty tohoto plemene. V Americe bylo plemeno labradorského retrievera uznáno kynologickým klubem v roce 1917.

Dnes se labradorských retrieverů využívá při lovu, ale snad ještě mnohem více se jejich schopnosti uplatňují během záchranářských či pátracích akcí, k vyhledávaní drog a výbušnin nebo také jako psi pro zdravotně postižené.

Popis a charakteristika

Toto plemeno se řadí k plemenům energickým, proto je vhodné zajistit labradorskému retrieveru vhodný výcvik, fyzickou i duševní činnost a věnovat mu dostatek pozornosti. Labrador je velice inteligentní, mírný pes s velmi přátelskou povahou, díky níž se stává čím dál více oblíbenější.

Labradorský retriever je silný, svalnatý pes, ale zároveň hbitý a fyzicky dobře vybavený pro různorodou práci. S typicky širokou hlavou a mírně zdůrazněnými nadočnicovými oblouky má tento krásný pes klidný výraz. Oči zbarvené do hněda či do oříškově hnědé barvy, vyjadřují inteligenci. Prsty na nohou jsou opatřeny plovací blanou pro pohyb ve vodě. Srst, která je krátká, hustá by měla být bez zkadeření. Její podsada je odolná vůči vlivům počasí. Psi měří v kohoutku kolem 56-57cm, feny kolem 54-56 cm. Váha labradorů se pohybuje mezi 25-36 kg.

Labradoři existují ve čtyřech základních barevných odstínech: jednotně žlutí, černí nebo játrově či čokoládově hnědí, tyto odstíny jsou však poměrně vzácné. Žlutá barva se vyskytuje v odstínech od světle smetanové až po liščí červeň.

Zařazení

V České republice je platný standardt FCI (Fédération Cynologique Internationale – Mezinárodní kynologický svaz, vrcholný orgán světové kynologie), kde labradorský retriever je zařazen pod číslem 122 v VIII. skupině slídičů a retrívrů.

Historie

Kořeny tohoto velmi přátelského plemena můžeme hledat v Anglii. Většina odborníků se shoduje v tom, že skutečnými předky plemene byli tweedský vodní španěl a buď malý novofundlandský pes, nebo hladkosrstý retrívr. O vznik tohoto plemene se zasloužil v 50. letech 19. století lord Tweedmouth. Záznamy ze skotského statku lorda Tweedemoutha z minulého století dokládají, že tam byla chována žlutá štěňata, jejichž otcem byl Nous, první lordův žlutý retrívr, takže panuje shoda i v tom, odkud pochází zlatá barva.

Koncem 19. století se plemeno stalo populární po celé Anglii. Díky této popularitě bylo pár jedinců v 90. letech 19. století převezeno do Spojených států amerických a Kanady. V Anglii to nadále byla pouze šlechta, která se soustředila na chov těchto psů až do počátku 20. století. Postupem času bylo původně lovecké plemeno vyšlechtěno pro sportovní, pracovní účely. Zlatí retrívři výborně zastanou i roli psa-pomocníka.

Název zlatý retrívr byl zaveden v roce 1920. Anglickým kynologickým klubem bylo plemeno zlatého retrívra uznáno v roce 1913 a o dvanáct let později, čili roku 1925, bylo toto plemeno zaregistrováno v Americkém kynologickém klubu (American Kennel Club). V roce 1928 byl založen klub majitelů zlatých retrívrů.

Popis a charakteristika

Zlatý retrívr se řadí k velmi aktivním, inteligentním a rozumným psům, kteří se velmi rádi učí a hrají si. Svou od přírody klidnou a přátelskou povahou si dovedou získat každého člověka. Velmi rádi prokazují a také přijímají projevy lásky a náklonnosti. Tito psi se výborně chovají k dětem. Dnes jej můžeme zařadit k jednomu z nejpopulárnějších plemen.

Zlatý retrívr je charakterizován jako bytelný, dobře stavěný, symetrický, silný pes, který má širokou lebku, svěšené uši a rovný čenich. Plece i hýždě jsou svalnaté a vzájemně úměrné. Srst je hustá, s bohatou podsadou, která nepropouští vodu. Chlupy bývají často zvlněné. Zlatavá barva srsti se vyskytuje v různých odstínech od smetanově bílou až po zlatavě rudou. Zlatý retrívr je v kohoutku vysoký 53 cm až 60 cm a váží od 25-34 kg.

Zařazení

Plemeno zlatého retrívra je v FCI zařazeno pod číslem 111 v VIII skupině slídičů a retrívrů.

Historie

Toto plemeno původně z Velké Británie bylo oblíbené hlavně v prvních desetiletích našeho století a dnes prožívá v západní Evropě opět renesanci. V České republice byli flat coated retrievři hodně dlouho téměř neznámí, poprvé se zde objevili v roce 1990.

Popis a charakteristika

Flat coated retriever se používá jako pes lovecký, vodicí, společenský, pes pro tělesně postižené i jako pes hledající drogy. Pro lov a pro ostatní pachové práce má oproti ostatním plemenům retrievera výhodu vysoce výkonného nosu. Po předcích získal i rychlost a eleganci pohybu. Je to bystrý živý pes střední velikosti, inteligentního výrazu s výbornou poslušností a oddaností lidem, je velmi vhodný k dětem. Flat coated retriever chce vyhovět a velice snadno se všemu naučí. Musíme u něj počítat s pozdějším dospíváním, dlouho se chová jako štěně.

Zařazení

V České republice je platný standard FCI (Fédération Cynologique Internationale – Mezinárodní kynologický svaz, vrcholný orgán světové kynologie), kde flat coated retriever je zařazen pod číslem 121 v VIII. skupině slídičů a retrívrů.

Historie

Plemeno je známé již od 16. století, vzniklo ze starověkých dlouhosrstých pasteveckých a loveckých "vodních psů". Získalo tehdy velikou popularitu, později však se postupně adaptovalo ve společenského psíka.

Pudl je známý svojí věrností, ochotou se učit, poslušností a je velmi příjemným společníkem. Příkazy svého pána si dobře pamatuje, a proto se také lehce cvičí. Svým inteligentním, stále ostražitým, aktivním a harmonicky stavěným vzhledem zanechává ve svém okolí dojem elegance a pýchy.

Popis a charakteristika

Pudl je harmonické postavy, středních proporcí, pokrytý charakteristicky kadeřavou srstí, kudrnatou nebo provázkovitou. Jeho srst nelíná, vyžaduje však pravidelnou péči kartáčováním a vyčesáváním, aby se nestala plstnatou. Jednou za půl roku je nutno je stříhat a upravit.

Pudl velký, královský neboli robustní je nejstarším druhem plemene. Velikostí se téměř vyrovná labradorskému retrieverovi, má pevnou kostru a vyvinuté svaly. Tváří se vznešeně, má lehkou pružnou jakoby taneční chůzi. Dožívá se dosti vysokého věku.

Zařazení

Pudl je dle FCI zařazen pod číslem 172 do skupiny 9 mezi plemena společenská a toy.

Historie

Labradoodle jsou kříženci pudlů s labradorskými retrievery, kteří byli vyšlechtěni v roce 1989 Wallym Conronem pracujícím pro Guide Dogs Victoria, australskou organizaci připravující vodicí psy pro nevidomé. Jeho cílem bylo získat psa s nepelichavou srstí pudla, učenlivostí a společenskostí labradorského retrievera a zároveň psa vhodného i pro alergiky s reakcí na srst a další nečistoty spojené s přítomností psů. Labradoodlové jsou po celém světě využíváni jako pomocníci postižených lidí – vodicí, asistenční či terapeutičtí psi, stejně tak jsou oblíbenými domácími společníky.

Popis a charakteristika

Labradoodlové se stále vyvíjí. Velikostí se podobají labradorským retrieverům. Řada z nich vykazuje požadované vlastnosti, avšak podoba a charakteristické chování zůstává, z obecného hlediska, stále nepředvídatelné. Jejich srst může být tvrdá, ale i hebká, kudrnatá, vlnitá či rovná. V době mezi stříháním, které se doporučuje 3-4x do roka, je nezbytné se o ni pravidelně starat a pečlivě ji pročesávat, aby se předcházelo plstnatění. Někteří labradoodlové línají, i když méně, než je obvyklé a také mají jemnější pach než například labradorští retrieveři.

Jsou přátelští, aktivní, hraví, hodí se do rodin s dětmi, snadno se ovládají. Dobře vycházejí s ostatními psy a jsou považováni za velmi inteligentní. Pokud je pán nedisciplinovaný, mohou se snažit jej ve svůj prospěch přelstít. Dokáží se naučit reagovat na povely jak zvukem, tak např. ve znakovém jazyce, případně jejich kombinaci.

Zařazení

Labradoodle není uznán jako standardní plemeno.

Historie

Jak už sám název napovídá, původ tohoto plemene bychom měli hledat v Německu. Německý ovčák (dříve také alsaský ovčák) je nejtypičtějším představitelem původních evropských ovčáckých psů, z kterých byl na konci 19. století vyšlechtěn krátkosrstý vlku podobný typ. Klub chovatelů německých ovčáků (Verein für Deutsche Schäferhunde) byl založen v roce 1899 a rozlišoval varianty krátkosrstou, hrubosrstou a dlouhosrstou.

Dnešní podobu německý ovčák získal na počátku 20. století a jeho chov je spojen se jménem chovatele, rytmistra von Stephanitze. Plemeno vzniklo cílevědomým chovem durynských a württemberských ovčáckých psů. V chovu byly upevňovány a rozvíjeny povahové vlastnosti psa, temperament a schopnosti tak, aby vzniklo vynikající služební, sportovní a společenské plemeno vhodné pro práci u policie, v armádě či jako pes pomocník.

Za první světové války se plemeno osvědčilo v německé armádě. Tito psi byli nasazováni Červeným křížem pro vyhledávání zraněných vojáků, přenášeli vybavení pro první pomoc, byli používáni jako poslové či jako hlídači a obránci muničních skladů. Na konci války britští a američtí vojáci vzali psy s sebou domů. Uvádí se, že to byli právě britští chovatelé, kteří změnili jeho jméno na alsaského vlčího psa, později alsasana. Ve Spojených státech amerických byl ovčák znám pod tímto jménem zhruba až do roku 1970.

Popis a charakteristika

Německý ovčák je velmi fyzicky aktivní, inteligentní a spolehlivý pes, kterému je ovšem potřeba zaručit dostatek pohybu a správný výcvik. Je to velký a pevně stavěný pes s protáhlým tělem, důstojným trojúhelníkovým obličejem a vztyčenýma ušima. Oči mandlovitého tvaru, obvykle tmavé barvy vyzařující živý, sebejistý a rozumný výraz. Srst je krátká, hustá, pouze na krku a zadních stranách končetin bývá delší.

Zbarvení tohoto plemena bývá černé, s pravidelnými hnědými, žlutými až světle šedými znaky a s černým sedlem nebo tmavě kalené, celočerné, jednotně šedé. Průměrná výška v kohoutku se pohybuje od 58 cm až po 63 cm. Váha se pohybuje v rozmezí od 28 do 37 kg.

Zařazení

Platný standard v České republice je uveden pod číslem 166. Německý ovčák je zařazen do skupiny I, kterou tvoří plemena ovčácká, pastevecká, honácká s výjimkou švýcarských salašnických psů.

Historie

Bílý ovčák byl znám již v 19. století. Uvádí se, že dříve užívaný název americko-kanadský bílý ovčák je barevnou variantou německých ovčáků. První němečtí ovčáci, kteří se objevili na výstavách v 80. letech 19. století byli bílé barvy. Později však byli na výstavách diskvalifikováni a v roce 1968 došlo i k vyřazení bílé barvy ze standardu německého ovčáka.

Název americko-kanadský bílý ovčák se používal do roku 2002 (v Americe se používal název německý ovčák bílé barvy), kdy bylo plemeno uznáno jako „bílý švýcarský ovčák“.

Popis a charakteristika

Bílý švýcarský ovčák je pes temperamentní, aktivní, živý, ne však agresivní. Jedná se o sebevědomého psa zachovávající si přirozený odstup, který zároveň dokáže být velmi věrným rodinným společníkem. Vyžaduje dostatek pohybu.

Do České republiky byl dovezen jako plemeno společenské. Všeobecně se uplatňuje jako pes vodicí, ovčácký, lavinový, hledač drog či pes služební.

Výše v kohoutku u fen se pohybuje v průměru kolem 50 – 60 cm, u psů je to kolem 61 – 66 cm.

Tito psi jsou jedinci dobře vyvinutí, svalnatí, s poměrně krátkým a silným hřbetem. Hlava je ušlechtilá s výraznými rysy. Oči mandlového tvaru vyzařují pozorný, inteligentní a klidný výraz.

Srst může být dvojího typu a to krátká, tvrdá (krátkosrstá varianta) nebo středně dlouhá (dlouhá varianta). Barva by měla být čistě bílá bez skvrn.

Zařazení

Bílý švýcarský ovčák byl plemenem uznán teprve v roce 2002 a je zapsán pod číslem 347 ve skupině 1 mezi ovčáckými a honáckými psy.